Jako ve většině oborů i učitelé se vzdělávají a vyměňují si mezi sebou své zkušenosti. To se většinou děje na více či méně lokální úrovni, a proto zahraniční stáže, které umožňuje program Erasmus+, jsou s povděkem vítany. Jak ale vybrat ze stovek kurzů pořádaných v celé řadě zemí Evropské unie ten jediný a vhodný? Emoce stranou, řešením je chladné uvažování (ledově chladné!). A výsledek? Kurz „Fluency and Language Development for Educational Staff“ na ETI institutu v St. Julians na Maltě. „Proč?“, mohl by se dotázat hloubavý čtenář. Na Maltě je angličtina úředním jazykem (společně s Irskem jsou to jediné země v Evropské unii). Malta je jedním z evropských center výuky angličtiny a současně pořádání profesních kurzů vedených v angličtině (mj. i pro učitele). Malta se svou rozlohou, o polovinu menší než Praha, je jednou z lokalit s největší koncentrací historických památek v Evropě. Kurz, který se zaměřuje na výukové techniky využívané pro zlepšení plynulého vyjadřování studentů anglického jazyka. Do vzorce můžeme doplnit ještě příjemné středomořské klima, které pobledlému pedagogu s kabinetem v severní části naší školní budovy, tj. v místě věčného stínu a chladu, jistě neuškodí. Pro učitele angličtiny a dějepisu důvody více než pádné.

A jak takový studijní pobyt vypadá? Pro znalce francouzské kinematografie bych jej přirovnal k filmu Veselé Velikonoce s Jean Paul Belmondem, tj. neustále v akci (podobnost je samozřejmě jen v překotném tempu děje, nikoli v podobnosti hlavních hrdinů – zřejmě nevyzradím žádné tajemství, že jen málo kdo z dějepisářů či angličtinářů vypadá jako obdivovaný Belmondo). Chce-li účastník programu zodpovědně využít jemu vyměřených 6 dnů pobytu, musí se otáčet. Před snídaní krátká „rozplavba“ v moři (pro Středoevropana/vodomila nutnost), dopolední intenzivní studium, poklusem na oběd, odpolední intenzivní studium, s kolegy z kurzu nebo individuální návštěva pamětihodností až do večerních hodin, večerní/noční „rozplavba“ v moři (pro Středoevropana/vodomila opět nutnost), před usnutím příprava na další výuku (ano, i učitelé dostávají někdy domácí úkoly).
Co se samotné výuky týče, účastník získá nové informace, inspiraci pro svou práci, pootevřou se mu obzory dosud zcela skryté, naváže kontakty s kolegy z jiných zemí (v tomto případě Španělska, Francie a Německa) a současně si s nimi navzájem potvrdí pravdu dávno tušenou, že děti jsou všude stejné a i snahy či problémy nás učitelů jsou velmi podobné, bez ohledu na místě našeho půdobení.

Protože organizování podobných akcí je věcí vcelku nelehkou, je třeba vyzvednout zásluhy těch, kteří se o to přičinili. V předcházejících článcích mých kolegyň již byly zmíněny některé instituce a osoby, jež umožnily (či v blízké budoucnosti umožní) jen na naší škole desitkám žáků a učitelů vycestovat tímto způsobem za zkušenostmi do zahraničí. Já bych se připojil k již řečenému a současně vyzdvihl práci dvou našich kolegyň/učitelek anglického jazyka, které s obdivuhodným entuziazmem na svá bedra převzaly celou agendu spojenou s účastí naši školy v tomto programu, a stejně tak i práci ekonomických pracovníků naší školy, jejichž neúnavné oko bdí nad finanční stránkou celé věci (a že z něj starostmi často slza ukápne, to vám jistě potvrdí každý zúčastněný).

Mgr. Martin Vaněk